Malá mořská víla

Skutečně trefné je ovšem teprve obsazení Malé mořské víly, protože Hedvika Řezáčová je se svými 153 centimetry prostě a jednoduše – malá. Namísto subtilní elegance, kterou si v Andersenově pohádce Malá mořská víla získá prince, ovšem překypuje spíše rozvernou energií [...].

Stejně dobře jako závěrečný výstup Petra Reifa fungují i komické vstupy dell´artovských estetických aquachirurgů (utopenců na mořském dně) Dottoreho a Capitana v podání Ondřeje Bauera a Daniela Švába – herecky, pěvecky a tanečně brilantně vypracované do komediální zkratky hudebního čísla [...].

Příběh do prince tajně zamilované dívky [...] naopak s melancholickou rozervaností i feministickým drajvem skvěle rozehrává Vendula Holičková [...].

[...] Malá mořská víla se stala po Perníkové chaloupce a Sněhurce třetí klasickou pohádkou, kterou tu po svém zmodernizovali a využili jako příležitost popustit uzdu představivosti i nápadům, co všechno lze na známém díle udělat jinak, čím vším lze diváky překvapit. Berou publikum na výlet do světa fantazie, kde je všechno jinak, než se na první pohled zdá, a kde není cílem budovat napětí nebo usilovat o soudržný dramatický oblouk. Jak to celé dopadne, stejně všichni vědí už ve chvíli, kdy si na pokladně kupují lístek. [...]

[...]To je ta filmovost, využití světla a zvuku k efektnímu střihu; v inscenaci se objevuje často, a když všechno vyjde, jak má, dokážou tvůrci uhranout malého diváka efektními kouzly.[...]

[...]Mezi nejefektnější výstupy inscenace patří první scéna s Potápěčem Petrem Reifem [...] Je to jednoduchý obraz nicméně umně propojuje vertikální část jeviště s horizontální a popisuje divákům scénu Kamila Bělohlávka. [...] Princův kostým a loď mají steampunkový nádech, což Čížkovi sluší a pro ztvárnění Andersenova podivně chladného prince je to velmi trefné.[...]